Měl jsem tu čest pronést závěrečné slovo na konferenci, která se pod názvem Propojme se, snažila zmapovat a rozvinout téma spolupráce základních a středních škol s obcemi a městy. Na první pohled možná takové příliš pozitivní a tedy až možná příliš nudné téma. Dětičky pomáhají starostovi, starosta dětem, no hezký, ale to je tak na článek na poslední stránku obecního zpravodaje nebo školního časopisu. Nemyslím si.
Je po volbách. Prezidentských… společnost rozdělena na ty, kteří jsou nadšení z prezidenta chlapáka a na ty které jeho jméno vyslovují už jen s nechutí. Je mi líto, ale patřím mezi ně. Je po volbách. Parlamentních… média plná spekulací o budoucí vládě, rozdělení ČSSD, předčasných volbách. Je mi líto, ale nezbývá mi, než se ve velké míře (na rozdíl od něj jsem volil) podepsat pod slova možná až příliš populárního Jana Hnízdila: „Politicko-stranický systém je mrtvý. Odmítám s ním ztrácet čas a energii. Vždy jsem k volbám chodil. Dneska mi to ale připadá jako popohánět chcíplého koně. Když se podíváte na psychopaty, megalomany, lháře, podvodníky, kteří nás k volbám lákají, chtějí po nás, abychom se jim odevzdali, slibují, že za nás všechno zařídí… Stačí pustit televizi, otevřít noviny: lži, zloba, manipulace. Krize naší společnosti nemá v rámci politicko-stranického systému řešení. Adaptovat se na patologický systém zdravý člověk nemůže. Pokud se na něj adaptujete, stáváte se součástí nemocného systému. Z hlediska mentálního zdraví jste nemocná.“
A tady se schází téměř dvacet, zejména neziskových organizací, ředitelé škol, starostové a místostarostové, učitelé a jejich žáci aby mluvili o tom, jak se do politiky zapojit. Jak se občansky angažovat a to na úrovni středních ba i základních škol. Není to tedy zlověstný křížek po funuse? Existuje úroveň, společný jazyk, na kterém se staří a mladí ještě dokáží domluvit?
Vždyť správa věcí veřejných se stala oblastí, ve které se vyvinul jazyk zcela nový. Zákony, vyhlášky, nařízení přináší nová slova, postupy, terminologii. Veřejná správa je oborem, ve kterém se vyzná už jenom vystudovaný profesionál. Veřejná správa ani ve věcech, které jsou občansky klíčové, jako je spravování rozpočtu, strategické a územní plánování a mnoho dalších neumí být čitelná a srozumitelná. Nevyznají se v tom ani zastupitelé, jak se v tom mohou vyznat naše děti? Že to není nutné, že pro ně teprve přijde ten čas?
Někdy to vypadá, že mládež se chce jen bavit. Ale i to je způsob „veřejného života“. To jak mladí lidé žijí, je zpráva o tom, jak vnímají svět, co je pro ně srozumitelné. Nedáváme-li jim prostor jak žít zajímavě život ve veřejném prostoru, upraví si ho podle sebe. Pak se ale často stává, že k sobě mluví opravdu dva světy, jejichž jazyk se nepotkává. Pro mladé lidi tak může být politika šedí, nudou, špinavou záležitostí, zatím co oni potřebují své myšlenky, nápady a potřeby vyjadřovat nahlas, důrazně, někdy i provokativně. Není pak náhoda, že právě téma veřejného prostoru a jeho změn, je pro náctileté dnes politickým tématem číslo jedna. Přitom správa věcí veřejných má a může být „cool“. Tomu přece má chtít rozumět v podstatě každý, každý by do toho měl tak trochu mluvit (nemyslím nutně v hospodě). Ať už jde o věc rozpočtu, strategického nebo územního plánu, hlasování zastupitelů. Atraktivita otázek co?, proč?, jak?, kdo?, s kým? a za co?, je platná ve všech kontextech. Dává nám elementární základ pro porozumění a orientaci ve světě, kterém žijeme.
Proto se různé neziskové organizace a aktivistické skupiny snaží „střeva“ fungování veřejné správy ukázat veřejnosti. A snaží se je prezentovat způsobem, který vyzývá k tomu, udělat si na ně názor a pocítit občanskou moc. Co jiného jsou weby budovanistatu.cz, nasstat.cz aj.? Aktivisté, nejen v Krně, ale nechtějí jen boritanicit.cz, ale i projektovatastavet.cz. Kromě hlídání (zaostrenona10.cz) se snaží hledat i řešení (prahadeset.cz). Umí se profesionalizovat a nabízet porozumění, znalosti a dovednosti v podobě rekonstrukcestatu.cz nebo projektu občan 2.0.
A právě v takové době přišla konference Propojme se a na ní, až překvapující řada projektů, které mladým lidem dávají velmi konkrétní, velmi praktické návody a postupy jak svou obec, náš stát i svět začít měnit od školní lavice. Jeden svět na školách, Škola pro udržitelný život, Ekoškola, Bezpečné cesty do škol, Zahrada hrou, Místo kde žijeme, Active Citizens, Extra třída, různé formy žákovských parlamentů. Není to plácání po ramenou a nuda.
Naše doba je komplikovaná, dynamická, slovo krize se skloňuje v různých kontextech. Chceme-li dát mladým lidem naději, musíme i my vstoupit do nejistých vod a nebrat věci rutinně. Nejistota je bezpodmínečným předpokladem hledání a nalézání nového. Ale čeho nového? Jeden extra nový nápad vznikl omylem i na konferenci. Někteří žáci si mysleli, že občanský průkaz dostáváme až poté, co se prokážeme u zkoušky jistou mírou občanských dovedností. To by teprve nebyla nuda.