Blázen je ten, kdo upozorňuje na věci zřejmé, leč opomíjené. Na to, co by mohlo být v zápalu pro nějakou věc či v zaujatosti, v nadšení či hněvu přehlédnuto. Nemístnými poznámkami, příměry, popěvky a klaunováním obrací pozornost k jiné stránce věci, než ke které hledí vládcové země (Zdeněk Neubauer).
Během dne se prochází po městě s tabletem v ruce. Do strukturovaných databází a zápisů vkládá fotografie a poznámky k tomu, co se ve městě děje i neděje a mohlo by dít, co funguje, nefunguje a mělo by fungovat. Tu a tam zapřádá hovor s kolemjdoucími, kteří ho osloví nebo které oslovil on sám. Svou kávu i oběd si pokud možno dává střídavě ve všech dostupných restauracích a poté své celodenní poznámky pečlivě zedituje a odešle na radnici. Práce ho čas od času čeká po večerech i víkendech. U piva, na koncertech, městských slavnostech či při divadle pokračuje v nekonečných debatách, které jsou tu více tu méně zábavné. Nejde o starostu, ale o obecního šaška.
Že jste o žádném takovém neslyšeli? On zatím žádný takový není. Pravděpodobně. Myslím si ale, že doba pro vytvoření této funkce pomalu ale jistě nazrává. Blíží se komunální volby. Do funkcí starostů a místostarostů, uvolněných (tedy placených) i neuvolněných usedne řada nových tváří, stejně jako starších harcovníků, kteří ve své funkci takříkajíc dočkají důchodu. To, co se obvykle po volbách děje, má tomu odpovídající scénáře. Nové koště začne mést a s novým elánem vymete jak některé ze zaběhaných zlořádů, tak naopak některé časem osvědčené postupy i s úředníky. V případě druhém se naopak skupina kamarádů semknutá kolem věčného starosty jen upevní ve svých postojích, strategiích a cílech. To, co oběma přístupům obvykle chybí, je určitý meziprostor objektivity, zrcadlo, ve kterém se ráno starosta prohlédne hned při otevření radničních vrat.
A zde přichází náš šašek. Je to vzdělaný, ale ne převzdělaný člověk, má už něco za sebou a to nejlépe jak v podnikání, neziskové organizaci i ve veřejné správě, krátká akademická zkušenost není k zahození. Samozřejmě umí zpívat a hrát alespoň na jeden z hudebních nástrojů. Pro vtip nejde daleko a umí říct věci tak, jak jsou. V jeho odvaze mu pravda pomáhají speciální privilegia. Není odvolatelný městskou radou, ale skupinou starších vážených občanů k tomu vybraných. Jeho plat a odměny za vydařené šprýmy či splněné úkoly určuje tatáž rada moudrých. Pracovní dobu má více než plovoucí, je to zkrátka poslání. Nejde samozřejmě o žádnou jednoduchou práci. Šašek tak trochu doplňuje práci místních investigativních novinářů. Sbírá obecní drby cíleně a cíleně se s nimi vypořádává, respektive nutí vypořádat své radní. Je muž mnoha tváří. Je rovnocenným partnerem starostovi opozici i občanům, není ale větší kámoš s žádným z nich. Ve svém městě zná takřka všechny významné persony a ještě více ty, které nikdo nezná. Na sklenku vína si čas od času sedne s ředitelem městské policie, farářem, ředitelem školy i bezdomovcem.
Podobně jako šaman (zjednodušeně řečeno) udržoval rovnováhu mezi přírodou a svou vlastní komunitou tím, že se (ve změněném stavu vědomí) uměl na problém komunity či nemoc jednotlivce podívat jinak, může být novodobý šašek stejným ochráncem psychického i politického zdraví města, jeho svědomím či hlasem jungovského nevědomí. Protože to, co nepřijmeme cíleně a vědomě, se do naší kultury dostane cestami méně viditelnými a méně zřejmými. Není málo příkladů, kdy jsou současní představitelé obcí a měst (a nejen těch) lidem za šašky již dnes, ale proti své vůli. A pokud se to osvědčí na úrovni komunální? Není nic snazšího než navázat na tradici českého Palečka. My v podhradí už po tom prahneme.